Mapa
Klepněte na místo na mapě a zobrazí se jeho popis. Barva označuje, jestli jde o přírodu, město, nebo moře.
- příroda
- město
- moře
Madagaskar v kostce
- Hlavní město
- Antananarivo
- Rozloha
- asi 587 000 km²
- Obyvatelé
- přes 26 milionů, odhady se liší podle zdroje
- Jazyky
- malgaština a francouzština; francouzsky se domluvíte skoro všude, anglicky málokde
- Měna
- malgašský ariary (MGA), mimo Madagaskar ho nesehnáte
- Časové pásmo
- UTC+3, v zimě o 2 hodiny víc než v ČR, v létě o 1 hodinu
- Doprava po zemi
- taxi-be (městské minibusy), pousse-pousse (rikši), taxi-brousse (meziměstské dodávky)
Praktické info
Pas a vízum
- Pas musí platit nejméně 6 měsíců po plánovaném odletu, jinak vás nepustí na palubu. K vízu potřebujete zpáteční nebo navazující letenku.
- Turistické vízum se vyřizuje na letišti: 30 dní asi 35 €, 60 dní asi 40 €, 90 dní asi 50 €. Platí se hotově v EUR, USD nebo ariary, kartou ne.
- Oficiální e-vízum neexistuje. Weby, které ho nabízejí, jsou dražší a vízum stejně vydají až na místě.
Očkování a zdraví
- Žádné očkování není povinné. Doporučuje se hepatitida A, B a břišní tyfus, malarickou prevenci určí lékař.
- Nemocnice mají omezené vybavení, mimo hlavní město zvlášť. Platí se předem a při vážnějších potížích Ministerstvo zahraničních věcí radí odjet ze země.
- Mléko bývá nepasterizované, proto ho převařujte. Vyskytuje se dýmějový mor.
Kdy jet
- Suché období trvá od května do října. Deště a cyklóny jsou od ledna do března, nejhorší únor.
- Oblíbené je září až listopad. V říjnu se rodí mláďata lemurů.
- V červnu a červenci se konají famadihany, obřad „obracení kostí“.
Peníze
Platí se hlavně hotově v ariary. Vybírá se z bankomatů nebo se mění na místě.
Auto s řidičem: kolik to stálo
- Zaplatili jsme 5 750 000 ariary (asi 1 100 €) za řidiče, auto, palivo, mýtné i trajekty. Cena byla sjednaná za celou původně plánovanou cestu z letiště v Antananarivu až zpět do Antananariva. Zpátky jsme nakonec raději letěli.
- Bez paliva by celá cesta vyšla asi na 700 €.
- Denní sazba za řidiče s autem 4x4 byla 300 000 ariary, tedy zhruba 57 €.
- Nabídka od cestovní kanceláře Madacircuit byla nejlevnější ze všech, které jsme dostali. Ostatní nabídky vyšly dráž.
- Cenu uvádíme jen orientačně, je z října roku 2024. Ceny se mění, proto poptejte víc řidičů a porovnejte je.
Suvenýry a vývoz
Zakázáno je vyvážet živé rostliny, zvířata, vejce a skořápky. Minerály, větší mušle a kulturní předměty jen s dokladem o koupi. Malé množství koření je v pořádku.
Ceny víz a podmínky vstupu si před cestou ověřte u zastupitelského úřadu Madagaskaru, mohou se změnit.
Aktuální doporučení k bezpečnosti a cestování najdete na stránkách Ministerstva zahraničních věcí ČR.
Letenky
Na Madagaskar se dá dostat různými cestami. Z Evropy existuje přímý let z Paříže do Antananariva (Air France), jinak se létá s jedním přestupem, například přes Addis Abebu, Nairobi, Istanbul nebo Dubaj. My jsme letěli z Vídně s Ethiopian Airlines přes Addis Abebu. Ceny a spojení se hodně mění, porovnejte je před cestou ve vyhledávači letenek.
Zajímavosti
Lemuři
Přes 100 druhů, všichni jen na Madagaskaru. Nejmenší, myšice Madame Berthe, váží kolem 30 g, indri asi 9 kg a jeho zpěv se nese lesem na kilometry.
Aye-aye
Největší noční primát. Dlouhým prostředníčkem vytahuje larvy zpod kůry.
Baobaby
Šest z osmi druhů na světě roste jen tady. Nejfotografovanější je Alej baobabů u Morondavy.
Chameleoni
Žije tu zhruba polovina světových druhů, zdroje uvádějí 50 až 66 %.
Fosa
Největší místní šelma, loví lemury.
UNESCO
Tři památky: Královský pahorek Ambohimanga, Tsingy de Bemaraha s vápencovými jehlami vysokými až 30 m a deštné lesy Atsinanana.
Lidé
Ostrov osídlili Austronésané z jihovýchodní Asie, ne z blízké Afriky. Skoro vždy se jí rýže, národní jídlo je romazava, maso se zelenými listy.
Fady
Místní tabu. Například se nesmí jíst želva angonoka a nenosí se prázdný košík na hlavě.
Famadihana
V červnu a červenci rodiny vyndavají zemřelé příbuzné z hrobek, převazují je do nových látek a tančí s nimi.
Izolace a endemity
Ostrov se od Afriky oddělil asi před 160 miliony let, proto se tu vývoj ubíral vlastní cestou. Většina rostlin a živočichů tu nežije nikde jinde, odhady endemismu jsou 80 až 90 %.
Naše cesta
Na Madagaskaru jsme byli čtyři: já, přítel a jeho rodiče, kterým je kolem šedesáti. Projeli jsme ostrov z východu na západ, první zastávkou bylo Andasibe, pak jsme pokračovali přes Antsirabe do Morondavy, odtud k Tsingy de Bemaraha a nakonec na pláž v Belo sur Mer. Zpátky do Antananariva jsme letěli.
Nebyli jsme v resortu. Cestovali jsme s místním řidičem a velkou část dní jsme strávili v autě. Tohle je osobní vyprávění o tom, co jsme zažili, ne průvodce. Ceny a podmínky se mění, praktické tipy jsou na konci textu.
Trasa
- Antananarivo
- Andasibe
- Antsirabe
- Morondava
- Bekopaka (Tsingy)
- Morondava
- Belo sur Mer
- Morondava
- Let do Antananariva a odtud domů
Trasa na mapě
- autem nebo lodí
- letěli jsme
Příjezd a první den
Do Antananariva jsme přiletěli kolem jedné odpoledne, z Vídně přes Addis Abebu s Ethiopian Airlines. Přestup byl krátký. Na letišti na nás už čekal řidič a s ním mladý „překladatel“. Anglicky mluvil málo a jak jsme se později dozvěděli, byla to jeho teprve druhá cesta. Řidič toho o zemi věděl víc, ale anglicky neuměl ani slovo.
Auto jsme vybírali i podle počtu míst. Od místní cestovní kanceláře Madacircuit jsme dostali fotky vozu a informaci, že řidič bude zároveň průvodce a bude mluvit anglicky. Přijel ale řidič i překladatel, který si sedl do zadní řady, kde jsme počítali, že byť malá bude sedět jeden z nás. My jsme se pak museli vměstnat do druhé řady po třech, a ta nebyla nijak prostorná, jeden z nás seděl vepředu. Cesta tak nebyla moc pohodlná.
První úkol dne byl výběr peněz. Poplatky i limity se u bankomatů liší, takže jsme vybírali na několikrát a v jednom bankomatu dokonce došly peníze. Vyjeli jsme proto z letiště později, než jsme plánovali. Cesta do Andasibe trvala asi pět hodin a dojeli jsme za tmy, což se kvůli stavu silnic nedoporučuje. Řidič to ale zvládl a my se ubytovali.
Andasibe: lemuři
Druhý den jsme vyrazili do parku s lemury, kousek autem od hotelu. Nevěděli jsme, jestli průvodce zařídí náš řidič s překladatelem, nebo jak to bude fungovat. Nakonec nás dovezli na místo, kde nás čekal místní průvodce.
První lemuři, které jsme potkali, byli hnědí. To je madagaskarský protějšek otravných opic z asijských zemí: vyjídají odpadky a lidí se moc nebojí. Měli jsme na výběr ze tří okruhů a vzali jsme ten nejdelší, asi 2,5 km. Průvodce říkal, že si ho vybírá málo lidí, a opravdu jsme na něm byli skoro sami.
Naším hlavním cílem byl indri, velký černobílý lemur. Našli jsme ho hned na začátku. Průvodci si ale mezi sebou dali vědět a u skupiny se brzy sešli všichni návštěvníci parku. Lemuři se vyděsili a odešli do lesa. Na zbytku okruhu jsme pak potkali další skupiny, které jsme si mohli v klidu prohlédnout.
Náš průvodce uměl dobře anglicky a působil vzdělaně a racionálně. Když jsme se ho ale zeptali na vzteklinu, řekl nám, že na ni mají lék z jedné rostliny a že její list stačí po pokousání některými zvířaty, kdežto po kousnutí jinými, třeba lemurem, je potřeba jet do nemocnice. Brali jsme to jako zajímavost z místního světa. Po pokousání zvířetem je však třeba vždy jet k lékaři (viz tipy na konci). Přišlo nám ale zajímavé, že i člověk, který byl na místní poměry velmi vzdělaný, takovým věcem věří.
Ještě ten den jsme jeli do „rezervace“, kde měla být další zvířata, mimo jiné další druhy lemurů. Měli jsme pochybnosti, jak moc je etická. Podle nás to byla spíš zoo pro turisty: zvířata byla částečně ochočená a krmená a nemohla odejít, protože jsou na ostrově obklopeném vodou, kterou se bojí překročit. Netrpěla ale na pohled. Pak jsme ještě jednu noc přespali ve stejném hotelu.
Napříč ostrovem
Z Andasibe jsme měli před sebou dva dny cesty na západní pobřeží s přespáním a skoro celé jsme je strávili v autě. Silnice jsou špatné, plné výmolů, ale provoz je malý, kromě měst a zejména okolí Antananariva.
Cestou jsme se zastavili v továrně na hliník, kde jsme na částečně zastřešeném dvoře viděli celou výrobu. Tady jsem byla poprvé naplno konfrontována s místní chudobou. Přátelé, kteří byli na Madagaskaru před námi, nás varovali, že je chudoba opravdu velká, a já jsem si myslela, že mě to nepřekvapí. To, co jsme ale v průběhu pobytu viděli, jsem si nedokázala představit.
Madagaskar pro mě byl země obrovských kontrastů. V přírodě: krásně zelené lesy a rýžová pole, a kus jinde vyprahlá krajina a šeď hliníkové továrny. U lidí a služeb: uprostřed sucha stál hotelový resort s bazénem a teplými ručníky na uvítanou, a o kus dál pili místní vodu ze silně znečištěné řeky.
Po cestě do Morondavy jsme spali v místní škole v Antsirabe. Vyráželi jsme kolem 7:30 a dojeli kolem 18:00, s krátkou zastávkou na oběd a na továrnu. Druhý den jsme pokračovali do Morondavy, opět od 7:30 do 18:00, jen s přestávkou na oběd. Sledovali jsme, jak se mění krajina, a k večeru jsme uviděli první baobaby.
Morondava a alej baobabů
Morondava je přímořské město, takže jsme večeřeli na pláži a pak už naše kroky mířily jen do hotelu. Ráno jsme využili příležitosti, že ten den nás čeká jen kratší cesta autem, a šli se projít na pláž a do centra. Na pláži za námi přišel místní, že by si s námi chtěl pro trénink povídat anglicky. My jsme chtěli na trh, tak nás vzal a dovedl až na rybí trh, který rozhodně stojí za to vidět. Ženy tam čistily, vykošťovaly, porcovaly a prodávaly úlovky z toho rána. Vanilku, kterou jsem chtěla koupit na trhu, jsem tehdy však nesehnala.
Pak jsme museli rychle zpátky na hotel a do auta. Zamířili jsme na alej baobabů, asi nejznámější místo na Madagaskaru. Baobaby jsou tam obrovské a zajímavé, ale přes den na mě nezapůsobily tolik, jak jsem čekala, a kvůli své známosti je tam hodně turistů. Vyfotili jsme se a jeli dál.
Po cestě nám řidič zastavil u baobabu milenců, dvou stromů zamotaných do sebe. Koupili jsme tam plod baobabu, který se podle místních dá jíst. Zevnitř jsou velká černá semena obalená trochou suché dužiny, která připomíná troud, a člověk ta semínka vlastně jen ocucává. Chuť je kyselá a nic moc. Zážitek to byl, ovoce ale rozhodně nebude patřit mezi mé oblíbence.
Kirindy a cesta k Tsingy
Les Kirindy nám ukázal, jak suchý Madagaskar místy je. Tolik seschlé hnědé jsem v životě neviděla. Náš průvodce byl místní a byl výborný, dal nám nahlédnout do světa tamních lidí.
Vyprávěl nám o „konspiraci“ v parku. Podle něj tam jezdí vědci, kteří kradou zvířata. Místní prý znají hnízda, nory a úkryty lépe než vědci, a když vědí, kde zvíře je, schválně to zatajují, aby ho neodvezli. Vědci prý také zakazují dávat zvířatům vodu, aby se neovlivňovalo jejich přirozené chování, což místní ignorují. Nevíme, jestli je to pravda. Otázka je, co je správně a kdo má pravdu.
V Kirindy se dá potkat také fosa, nejznámější madagaskarský predátor. Řekli nám, že se tam ukazuje skoro každý den a je zvyklá na lidi, ale zrovna v té době prý čekala mláďata a schovávala se. Na fosu jsme tedy měli smůlu. Viděli jsme ale několik lemurů, chameleona, malou sovu, která skvěle splývala s okolím, a papoušky.
Tu noc jsme spali v bungalovech. Zajímavostí bylo, že nám místní recepční tvrdil, že malárie na Madagaskaru není: existuje prý nemoc, po které člověka po štípnutí komárem hodně bolí hlava a má horečku, ale malárie to není a u hotelu už vůbec. To ale samozřejmě není pravda, malárie na Madagaskaru je (viz Zdraví na konci), ale tato konverzace nám opět ukázala, jak to berou místní. Komárů jsme v našem období moc nepotkávali.
Měli jsme s sebou antimalarika (Malarone), i s větší zásobou. Přítelovi rodiče je přestali brát někdy druhý den cesty. Já je brala nejdéle, až do té noci v Kirindy, kdy jsem měla extrémní paniku a paranoiu a byla jsem přesvědčená, že nás někdo jde zabít. Myslím, že to byl vedlejší účinek léku, jak je popsán v příbalovém letáku. Protože komárů nebylo moc, rozhodla jsem se je vysadit taky.
Další den jsme pokračovali po cestě, která není ani na mapách, a k večeru dojeli do Tsingy. Dvakrát jsme „trajektem“ přejížděli řeku, koupili jsme od místních kokos a znovu jsme viděli chudobu v nejsurovější podobě. Místní neměli ani vodu na pití.
Pro místní děti jsme měli tužky, fixy, omalovánky, bublifuky a gumičky do vlasů. Pro mě bylo naprosto šokující, že děti neměly tolik zájem o bublifuky jako o čistou vodu. Tužky, fixy a papír měly úspěch. Zpětně bychom už ale nic jednotlivým dětem nerozdávali. Raději bychom pomůcky dovezli školám nebo podobným organizacím.
Tsingy de Bemaraha
Přespali jsme ve vesnici asi hodinu od Tsingy a další den brzy ráno vyjeli do Tsingy, což je jedna z UNESCO památek na Madagaskaru. Cesta z Morondavy byla opravdu náročná, ale rozhodně to stálo za to. Takové přírodní útvary jsme do té doby neviděli a asi už neuvidíme. Potkali jsme zase velké lemury – sifaka s celým bílým tělem a černým obličejem. Večer jsme šli na noční prohlídku vesnice a okolí za zvířaty a viděli jsme chameleona, hada a další. Další den jsme zase brzy vyráželi, protože jsme jeli celou cestu zpátky do Morondavy.
Belo sur Mer
Pak přišla změna. Z Morondavy jsme se měli dostat do rybářské vesnice Belo sur Mer, kde jsme si chtěli pár dní odpočinout od neustálého přesouvání. Dá se tam dostat jen dvěma způsoby: lodí po moři, nebo v období sucha autem po solných pláních. V období dešťů to jde jen lodí. Dočetli jsme se, že cesta autem je prý opravdu náročná a my už měli najeto spoustu času, takže jsme zvolili loď. Domluvila nám ji naše ubytovatelka v Belo sur Mer, rovnou jsme zaplatili i zpáteční cestu, protože to vyšlo výhodněji. Nejdřív jsme se nemohli spojit s člověkem, který nás měl vézt, nakonec se to povedlo a nastoupili jsme.
Na internetu jsme četli, že cesta trvá od 1,5 do 5 hodin podle větru a vln. Doufali jsme, že budeme mít štěstí a pojedeme asi 1,5 hodiny. Neměli jsme. Jeli jsme skoro 5 hodin, celou dobu na nás pražilo slunce a zároveň mi byla zima. Velkou chybou bylo, že jsem neměla pokrývku hlavy. Pak jsme dorazili: bílá pláž, modré moře, chatičky přímo na pláži a kolem nikdo a nic.
Bydleli jsme v „rezortu“, který otevřela Francouzka, která tam zároveň vaří. Bylo tam asi pět chatek a asi kilometr odtud rybářská vesnice. Rezort si ale člověk nemá představovat jako třeba v Egyptě. V chatkách teče jen studená voda. Teplá voda se řeší tak, že před každou chatkou stojí krabice s polootevřeným víkem a nalepeným zrcadlem, které odráží slunce dovnitř. V krabici jsou láhve s vodou, které se ohřejí sluncem. Když se člověk chce osprchovat, vezme si láhev horké vody z krabice, v kbelíku ji naředí na příjemnou teplotu a polévá se.
Z ubytování se dá jet na různé výlety. S přítelem jsme měli jet šnorchlovat na soukromý ostrov, ale kvůli absenci pokrývky z předešlého dne jsem dostala asi úpal a bylo mi špatně, tak jel sám s dalším párem. Výlet prý byl fajn, ale nic převratného – lepší šnorchlování jsme prý zažili jinde.
Obecně byl v Belo sur Mer klid a krásné západy slunce. Rozhodně stojí za to jít se podívat, jak ve vesnici staví dřevěné lodě. Půjčit se dá kajak, a plavit se buď na moři, kde ale byly velké vlny, nebo v „zátoce“, která se s přílivem a odlivem objevuje a mizí.
Na své přijdou hlavně milovníci mořských plodů: paní vaří z toho, co ten den chytí rybáři z vesnice, včetně humrů. Uvaří ale i těm, kdo ryby a mořské plody nejí.
Byli jsme tam čtyři noci. Poslední den jsme měli odjet lodí, kterou jsme už měli předplacenou. Už večer předtím nám ale řekli, že jsou velké vlny a lodí se moc jet nedá. Dostali jsme zpátky jen část toho, co jsme zaplatili, a museli jsme zaplatit auto, které nás přijelo vyzvednout a odvezlo nás zpátky do Morondavy. Cesta autem nakonec byla příjemnější a o dost rychlejší než cesta lodí tam. Jeli jsme přes solné pláně, což byla zajímavá změna scenérie. Hodně asi opravdu záleží na období a aktuální situaci, protože Belo sur Mer je prý většinu roku po zemi nedostupné.
Zpátky do Tany
Ještě ten večer jsme se v Morondavě znovu jeli podívat na alej baobabů, tentokrát při západu slunce. Byl to ten pohled z pohlednic, jen s větším množstvím lidí. Turistů tam bylo hodně, ale s jinými známými zeměmi se to srovnat nedá. Madagaskar (kromě oblasti Nosy Be) je stále poměrně málo navštěvovaný.
Čekala nás dlouhá cesta zpět do Antananariva. Představa dvou dnů v autě nebyla příjemná nikomu z nás, zejména rodičům, a měli jsme štěstí: byly volné vnitrostátní letenky. Stály myslím 100 až 150 € na osobu, ceny se ale hodně mění. Místní aerolinie má zvláštní pověst. Četli jsme, že se stává, že let neodletí, mívá obrovská zpoždění a že společnosti bylo kvůli stavu letadel zakázáno létat nad EU. Přesto jsme se rozhodli to zkusit.
Byl to opět velký zážitek. Bezpečnostní kontrola vlastně neexistovala, na letišti visely cedule, že se zbraně mají pouze hlásit, a flašky s vodou nikdo neřešil. Letadlo bylo zvenku ohořelé a let nebyl úplně hladký, ale letěli jsme víceméně na čas a v pořádku. Ušetřili jsme obrovské množství času: asi hodina letu místo dvou dnů v autě. Kdybych byla na Madagaskaru znovu, přesuny letadlem bych rozhodně nezatracovala.
V Antananarivu (Tana) jsme se ubytovali a vyrazili objevovat město sami, bez průvodce. Rozhodně to stojí za to. Vzbuzovali jsme pozornost, místní si nás prohlíželi a otáčeli se za námi, ale nebylo to nijak nepříjemné a nepřipadali jsme si v nebezpečí. Určitě stojí za to jít na místní trh, kde je ale potřeba dávat pozor na kapsáře, dále do centra a k paláci s muzeem. U paláce se dá objednat oficiální průvodce, což bychom doporučili. V paláci je expozice o historii Madagaskaru.
Jídlo a pití
Od Madagaskaru se nedá čekat vysoká gastronomie, ale může překvapit. U moře je skvělé dávat si čerstvé ryby a plody moře, jinde mají hlavně maso zebu, což je místní hovězí. V restauracích bývají nudle nebo rýže se zeleninou a masem. Kvůli hygieně jsme jedli hlavně v restauracích určených pro turisty.
Kvůli francouzskému vlivu se tu najde i foie gras. Na cestě do Morondavy jsme obědvali přímo v restauraci, která se na jeho výrobu zaměřuje, a bylo to nejlepší foie gras, jaké jsem kdy měla. Z pití stojí za zkoušku místní pivo Three Horses. Voda pouze balená, i na čištění zubů.
Jako suvenýry doporučuju koření (pepř, skořici, badyán): stojí zlomek ceny a chutná úplně jinak než u nás. Na letišti v Morondavě se mi podařilo koupit vanilku. Obrovský štos, asi 60 lusků za nějakých 50 €, a byla opravdu kvalitní, i když jsme se báli, že to bude podvod. Jinde jsem ji úplně neviděla, pouze v hlavním městě, kde jsme taky ještě koupili pár lusků, ale byla dražší a zdaleka ne tolik kvalitní.
Po cestě se dají v různých stáncích koupit smažené sladké „koblihy“, křupavé a za pár drobných. V Antananarivu jsme byli i v restauracích, které se tvářily jako lepší, ale chuť tomu úplně neodpovídala. Zato jsme narazili na restauraci s ramen a byl to nejlepší ramen, jaký jsem kdy měla.
Co bychom příště udělali jinak
Praktické věci z naší cesty. Za ty roky se mohly změnit.
Auto a řidič
- Před cestou výslovně domluvit, kolik lidí pojede v autě (řidič, průvodce, překladatel), a nechat si to potvrdit.
- Poptat víc řidičů, ceny se hodně liší. Auto s řidičem vyšlo stejně draho jako půjčení auta a auto 4x4 málokdo půjčoval.
- Do Tsingy je potřeba 4x4 a může se jet jen s průvodcem.
- Nevyjíždět tak pozdě, aby se jelo za tmy. Silnice jsou místy ve velmi špatném stavu, ale jezdí tam málo aut.
- Autobusy trvají strašně dlouho, ale dá se cestovat i jimi.
Letadlo a loď
- Vnitrostátní lety se vyprodávají, protože létají málo a v sezóně je kapacita omezená. Někdy se ale na poslední chvíli něco uvolní a ušetří to extrémně moc času: Morondava–Antananarivo je 1 hodina letu proti 2 dnům autem.
- Loď do Belo sur Mer jede 1,5 až 5 hodin podle větru a vln. Vzít si pokrývku hlavy a něco teplého a u předplacené zpáteční cesty se zeptat na podmínky případného vrácení peněz.
Peníze
- Platit hotovostí, karty berou málokde.
- Zjistit si, které bankomaty mají nejnižší poplatky a jaká mají omezení výběru. Výběr se může protáhnout a v bankomatu mohou dojít peníze, proto vybírat hned po příletu. Vzhledem ale k tomu, že je omezená výše výběrů, jsme vybírali vícekrát po cestě a ve větších městech nebyl problém najít bankomat.
- Na benzínce nás při placení kartou skoro obrali, takže je dobré před zaplacením zkontrolovat částku na terminálu.
Ubytování a rezervace
- Na některé hotely se dal najít jen kontakt na WhatsApp, na Bookingu nebyly.
- V chatkách v Belo sur Mer teče jen studená voda.
- Na některých místech (např. Tsingy) je jen pár ubytování, takže je lepší objednávat dopředu.
Zvířata a lidé
- Některé rezervace se zvířaty nemusí být etické.
- Nerozdávat věci jednotlivým dětem. Raději dovézt pomůcky (tužky, papír, fixy) školám nebo podobným organizacím.
Antananarivo
- Palác a muzeum (oficiální průvodce), centrum a trh, kde si dávat pozor na kapsáře.
Zdraví
- Malárie na Madagaskaru je, zvlášť na pobřeží.
- Repelent a dlouhé rukávy večer, i když komárů není moc. Při horečce po návratu říct lékaři, že jste byli v malarické oblasti.
- Případné očkování (např. na vzteklinu) je třeba řešit s předstihem, aby se člověk stihl naočkovat všemi dávkami. Podle informací, které jsme měli před cestou, je na ostrově nedostatek vakcín a všechny přesuny trvají dlouho, takže je dobré mít pojištění, které pokryje případný převoz do jiné země.
- Po pokousání zvířetem vždy k lékaři, nespoléhat na lidové léky. Aktuální doporučení ověřit v cestovní ambulanci.
Kde hledat informace
- Facebook: ve skupinách zaměřených na Madagaskar se dají najít místní cestovní kanceláře a půjčovny aut, ať už na auto s řidičem, nebo na půjčení.
- Reddit: zkušenosti z cest a rady najdete hlavně v angličtině.
- WhatsApp: s cestovkami i s ubytováním se většinou komunikuje přes WhatsApp.
Můžete také napsat nám: info@pohledyzcest.cz
Fotky z cesty
Jídlo
Ubytování
Kartičky z Madagaskaru
Podkladová data mapy: Natural Earth (volné dílo).